Rostlinný svět je velmi druhově bohatý a rozmanitý. Na květinových čimelických výstavách jsme se snažili lidem pravidelně přibližovat a představovat mimo jiné znovu sortiment letniček.

Dříve patřily letničky neodmyslitelně k letním výsadbám na veřejných prostranstvích i v soukromých zahrádkách. Naše šlechtitelské stanice ve Velelibech, Libochovicích či Veltrusech nabízely velký sortiment zajímavých odrůd. Pak se však letničky začaly vytrácet ze sortimentu a nahrazovat vytrvalými stálezelenými dřevinami, aby to bylo takzvaně „co nejméně náročné na údržbu“. Mnohá náměstí či ulice zešedly a vytratila se z nich barva a veselost. Mnohé české výzkumné zahradnické podniky a šlechtitelské stanice po roce 1989 zcela a bez náhrady zanikly. V posledních letech letničky zase začínají získávat popularitu a znovuobjevení. Většina osiv se sice musí dovážet. Ale přece jen se objevují i u některých českých osivářských firem a jejich sortiment se rozšiřuje. Je to např. firma Černý z Jaroměře či firma Semo ze Smržic.

Letničkami rozzáříte svoje zahrady a získáte vděčné, barevné a veselé společníky po celý vegetační rok. Samozřejmě si můžete zakoupit na jaře sazenice rostlin v dobrém zahradnictví. Ale také si je můžete vypěstovat sami! A to musíte vědět, jak na to! Představím Vám proto v několika povídáních o letničkách jejich pestrý a zajímavý svět.

Povídání o letničkách první

Označení „letničky“ používáme pro květiny, které v jednom roce vysejeme, v poměrně krátké době vykvetou a vytvoří semena, načež v témže roce odumřou. Je to samostatná skupina rostlin, značně obsáhlá, která je pro své vlastnosti ve světě značně oblíbena. Jsou to v podstatě jednoleté rostliny, které vynikají krásnými živými barvami a bohatostí květů a dlouhou dobou kvetení.

Ve veřejných prostranstvích, kde se zakládají různobarevné květinové skupiny, se používají hlavně letničky s nízkým vzrůstem. V zahrádkách můžete použít i vysoké letničky určené k řezu do vázy, což je v době dovozových řezaných květin více než praktické. Mnohé druhy můžete zasadit do míst s odkvetlými a zataženými cibulovinami, kde zaplní plochu po zbytek roku. Nižší letničky se používají k osázení menších či větších záhonů, a to zpravidla jedním druhem nebo více druhy ve větších skupinách. Vzrůstnější druhy se zpravidla sázejí jednotlivě nebo v menších skupinách. Letničkami můžeme olemovat okraje záhonů nebo vytvořit i nízký živý plot. Můžeme je použít do nádob a truhlíků na balkony a terasy. Popínavé druhy lze použít na ozelenění teras, plotů, stěn a pergol. Velmi oblíbené začínají být i letničkové louky z přímého výsevu.

Délka vegetačního období v našich podmínkách je zpravidla deset měsíců. Ale kdo ví, zda vzhledem k mírným zimám v posledních letech některé letničky nepřezimují do příštího roku, nebo alespoň jejich semena. Mnohé rostliny totiž u nás označované jako letničky jsou ve své domovině – v teplejších oblastech – rostlinami vytrvalými. Je to například hledík (Antirrhinum), venídium (Venidium) nebo kosmatec (Dorotheanthus).

Letničky většinou pochází z rozličných klimatických pásem. Jen některé jsou u nás domácí. Většina letniček jsou rostliny pouští, polopouští a stepí Jižní Ameriky, Asie a Austrálie, kde mají dostatek světla, tepla a vláhy k růstu. Koncem léta však přijde suché období a rostliny po vytvoření semen pro nedostatek vláhy hynou. Velké množství semen s klíčivostí 3 až 5 let jim bezpečně pomůže přežít nepříznivé období. Pouze menší část pochází z vlhkých a bažinatých míst nebo roste v polostínu na okraji lesů. Domovinou letniček jsou tak většinou teplé oblasti. Nenajdeme je v tundrách či subarktických oblastech nebo ve vysokohorských polohách.

Jednoleté rostliny – letničky – překvapují svou životní energií. Během jednoho roku se vyvíjejí do dospělosti a jsou schopny vytvořit semena, což jiným rostlinám trvá podstatně déle. Už na první pohled je vidět, že tyto rostliny kvetou velmi bohatě a výrazně zbarvené květy lákají opylovače. Množstvím semen vykazují vysokou životaschopnost a snahu o zachování druhu. Některým letničkám je možné odřezáváním odkvétajících stonků ještě více prodloužit životnost a kvetoucí efekt.

Většina letniček, které nyní známe, pochází ze Středomoří, nebo byly v posledních stoletích dovezeny z nejrůznějších koutů Země. Odvážní botanici pronikali do neznámých končin a zásobovali Evropu semeny, herbáři či nákresy nových rostlin. V 17. a 18. století se tak objevily první druhy letniček i v evropských zahradách. Období od roku 1700 a 1850 bylo doslova horečnatým období sběratelů a Evropu každoročně zaplavovalo množství nových druhů. Z původních druhů již toho moc nezůstalo. Některé objevené a dovezené rostlinné druhy se nedokázaly přizpůsobit změněným klimatickým podmínkám. Jiné si však během pěstování rychle zvykly na nové podmínky. Uchovaly si však typické vlastnosti, především nároky na slunce, a v prvním období vývoje i na vodu. Všechny jednoleté květiny tak pocházejí z volné přírody.  Na zdokonalování původních botanických druhů mají velkou zásluhu zámečtí zahradníci ve francouzských, anglických a německých botanických zahradách. Na scénu pak nastoupili šlechtitelé a vypěstovali nové druhy s velkými květy a rozmanitými barvami a neustále svět letniček doplňují a vylepšují. Vylepšila se i kondice nových hybridů, dobrý zdravotní stav a odolnost proti chorobám a škůdcům. K letničkám někdy též zařazujeme takzvané netradiční balkonové rostliny, které se také množí semeny, ale jdou i velmi dobře množit vegetativně, použijí se během jednoho roku, vykvetou, ale stejně jako letničky nevydrží naši zimu.

O významu letniček jsem se již okrajově zmínila a určitě si jejich přínos připomeneme i v dalších povídáních. Potěší svou barvou a veselostí, rozptýlí chmurné myšlenky. A jedno slovenské přísloví říká: „Kde kvetou květy, přebývají i dobří lidé.“ Barevnost, kterou letničky vnesou do zahrad, je v rostlinné říši zcela bezkonkurenční.  Díky nim můžeme tvořit plošné výsadby laděné do červena, do růžova či do žluta. Mezi letničkami je i spousta modrých a fialových odstínů, se kterými se teplé barvy dají i dobře kombinovat. Také je zde veliká rozmanitost tvarů květů. Letničky s velkými květy se používají jako dominantní a nosné – například petúnie (Petunia) nebo ostálka (Zinnia). Letničky s drobnými květy je doplňují či je vidíme v kombinacích s tradičními balkonovými květinami. Sem patří lobelka (Lobelia) nebo šater (Gypsophila). Květy letniček svými barvami lákají různé druhy hmyzu, a to často děti velmi rády pozorují. I po odkvětu mohou být letničky atraktivní. Jejich plody tvoří zajímavé tvary, které jsou originální až do prvních mrazíků – například černucha (Nigella). Mnohé druhy se dají dobře sušit a používat tak v podzimních a zimních vazbách. Sem patří různé druhy šalvějí (Salvia), slaměnky (Helichrysum), smilky (Helipterum), břinek  (Lonas) či statice (Limonium).

Některé druhy letniček se pěstují i ve velkém a zlepšují a obohacují půdu. Občas vidíte kolem silnice modře kvetoucí lán pole a kladete si otázku: „Co že je to za rostlinu?“ Jedná se zpravidla o medonosnou rostlinu svazenku vratičolistou (Phacelia), která se pěstuje a zaorává jako jednoleté zelené hnojení. Mnohé rostliny se používají i ve farmaceutickém průmyslu.

 Pěstební nároky

Většině letniček vyhovuje teplé a slunné prostředí. Jen málo druhů roste v polostínu. Tam je velmi vyhledávaná netýkavka (Impatiens) nebo náprstník (Digitalis). Na půdu nemají letničky speciální nároky. Jen některé druhy vyžadují lehkou písčitou chudou půdu, například právě svazenka, šrucha (Portulaca), nebo laskavec (Celosia). Těžší a vlhčí půdu potřebuje pomněnka (Myosotis), chrpa Centaurea) nebo sléz (Malva). Půda většině letniček vyhovuje písčitohlinitá, dobře zásobená humusem, s dostatečnou zásobou živin. Vhodné jsou i kamenité, propustné teplé půdy.

Většina letniček nesnáší hnojení chlévským hnojem ani příliš málo rozleželým kompostem. Důležité je i střídání stanoviště, jako prevence proti chorobám a škůdcům. Pozemek by měl být chráněný před větrem, hlavně vyšší druhy by se na větru lámaly a vyvracely. Letničky s velkými květy, například petúnie (Petunia), nesnášejí déšť a musíme je vysazovat na chráněné pozemky. Trvale zastíněné stanoviště je pro letničky vyloženě nevhodné.

Pozemek pro letničky je třeba zpravidla připravit již na podzim. Půdu musíme zrýt nebo zorat a necháme přes zimu promrznout nebo alespoň odpočinout. Na jaře uhrabeme a do výsevu udržujeme v bezplevelném stavu. Na vláhu jsou letničky náročné v počátečním stádiu růstu. Pokud se na záhoně následně porost dobře zapojí a doroste, je zálivka nutná pouze již v období velmi vysokých teplot a suchého počasí. Zaléváme pak pouze dle potřeby v ranních nebo večerních hodinách. Letničky ze zahradnického hlediska zpravidla rozdělujeme podle délky jejich vegetačního období.

1. Jsou to druhy velmi náročné. Vysévají se zpravidla už v lednu až únoru. Mají často velmi jemná semena, velké nároky na teplo při vzcházení semen či dlouhou vegetační dobu. Na přípravu sadby je potřebný vyhřívaný skleník nebo foliovník.
2. Druhy méně náročné. Mohou se vysévat později během března až dubna do studeného skleníku, mají větší semena, menší nároky na teplo a kratší vegetační dobu.
3. Nejméně náročná je skupina letniček, které se mohou vysévat v dubnu až červnu přímo na záhon, nepotřebujete tedy ani skleník či foliovník. Jejich vegetační doba je podstatně kratší.

Na těchto letničkách stojí složení nyní velmi oblíbených letničkových luk.

Podrobněji o předpěstování sadby a přímém výsevu letniček si povíme zase příště.

Ing. Hana Chvalová, zahradnice

Foto: autorka

Použitá literatura na doplnění:
Letničky a dvouletky, Jaroslav Průcha a kolektiv, 1966
Letničky, J. Krejča, J. Klimo, 1976
Všechno O letničkách, I. Drobný, Z. Osvald, 1993