Co je vlastně pelargonie? Pelargonie pocházejí z oblastí okolo Kapského města v jižní Africe. Patří do rodu Geranium (ze kterého jsou také někdy vyčleňovány jako samostatný rod). Jsou snad nejoblíbenější rostlinou pěstovanou v květináčích a truhlících.

Zahradnictví jsou na jaře plná převislých i klasických muškátů a pelargonií. Název muškát se u nás vžil jako označení pro Geranium zonale tzn. pelargonii páskovanou a všechny její kultivary s vonnými listy. Pelargonie (Pelargonium) patří do čeledi kakostovitých spolu s několika dalšími rody, například -  kakost (Geranium) a pumpava (Erodium). Tyto rody mají jeden společný znak. Jejich plody se podobají ptačímu zobáku. Malý poltivý plod s pěti semeny připomíná ptačí hlavu s dlouhým zobákem. Proto se také tyto rostliny česky lidově nazývají čapí nůsek. I vědecké jméno Pelargonium  je odvozeno od řeckého slova pelargos – čáp. Geranium od slova geranos – řecky jeřáb a Erodium od slova erodos – řecky volavka.

Obecně se pelargoniím daří dobře v subtropickém klimatu. V zemích kolem Středozemního moře se volně vysazují do volné přírody a zplaňují. Většinu původních jihoafrických druhů však najdeme na jihozápadním cípu tohoto kontinentu v blízkém okolí mysu Dobré naděje. V roce 1699 až 1706 se dostalo do Evropy na lodích statečných holandských mořeplavců mnoho původních kapských rostlin. Mezi nimi mimo jiné i pelargonie štítnatá (Pelargonium peltatum) a pelargonie páskatá (Pelargonium zonale). Byly to původní druhy mnoha vyšlechtěných druhů, které dnes můžete koupit v květinářských obchodech a zahradnictví. Rostliny dovezené obchodníky a botaniky našly svůj domov v mnoha botanických i královských zahradách a také v zahradách venkovských sídel bohatých statkářů a obchodníků.

Od konce 18. století se těchto rostlin ujali hlavně britští šlechtitelé a zahradníci a vznikly stovky nových obdivovaných kultivarů této oblíbené rostliny. Ostatně neustále nové kultivary se zajímavými listy a květy se šlechtí u renovovaných zahradnických firem dodnes. Tzv. babičkovské vzpřímené klasické muškáty (Pelargonium zonale) pěstují dnes zahradnické firmy v bohatém sortimentu. Kultivary se liší nejen vzrůstem a kompaktností, ale i plností květů. V současnosti je na trhu pestrá škála barev od červené, fialové, oranžové, bílé, růžové, s okem i bez oka, včetně zabarvení do modra i žluta. Z nižších šarlatových odstínů se zeleným listem je oblíbený kompaktní kultivar Hidemi.  Ze vzrůstných pak Anhony. Velmi pěkný je pak plnokvětý lososový Bergpalais nebo oranžový Morning Sun. Zajímavé jsou pak odrůdy s tmavě zeleným listem.

Atraktivní jsou i pelargonie skupiny  Fireworks s jednoduchým hvězdicovitě tvarovaným květem, v nejrůznějších barvách. Zakrslé odrůdy Little Lady se hodí do menších nádob. Velmi oblíbená je skupina vzpřímených muškátů s barevnými listy Pelardini. Tyto kultivary mají zpravidla červené plné, nebo jednoduché květy. Listy jsou zelenožluté u  Mrs. Polock, Occold Shield,  zelenohnědé u Caramel Red, Vancouver Centennial, či bílozelené u Wilhelm Langguth. Mám vyzkoušeno, že velmi dobře rostou jak v nádobách, tak ve volné půdě. Dobře odolávají suchu i rozmarům počasí a jsou velmi atraktivní. Hodí se do kombinací s dalšími květinami.

Zajímavou skupinou jsou vonné nebo aromatické muškáty. Dorůstají bez problémů do větších velikostí, jsou bujného růstu. Mají menší plné nebo jednoduché květy zpravidla růžových odstínů a vyznačují se silnou aromatickou vůní. Často odpuzují i nežádoucí hmyz. Některé voní po eukalyptu - Clorinda, pomeranči  - Orange Fizz, nebo citronu - Pelargonium citriodorum. Zdravé listy se používají ve farmacii či se přidávají do salátů a některých jídel. Atraktivní a vonné keře ozdobí terasy či balkony.

Velmi zajímavá je skupina tzv. TWONE pelargonií. Jedná se o zajímavé křížence vzpřímených pelargonií se svítivě barevnými květy. Velmi dobře rostou, brzy nakvétají, kvetou téměř nepřetržitě a excelentně odolávají vlivům počasí. Svítivě červenými květy se vyznačuje TWOinONE Scarlet. Svým silným růstem se vyznačují pyramidálně rostoucí, bujné tzv. Antik pelargonie. Mladé rostliny se sází zpravidla po 3 sazenicích do květináče o průměru 21 cm a potřebují oporu z bambusových tyček. V prostorné nádobě pak díky dobrému ošetřování vytvoří bohatě kvetoucí pyramidu květů. Dají se zakoupit v oranžové, růžové, fialové či lososové barvě.

Svoje příznivce má i skupina tzv. Anglických muškátů – Pelargonium grandiflorum. Je to skupina kříženců královských pelargonií vzniklých ve Velké Británii jako anglické pelargonie. Mají velké květy zářivých odstínů, které špatně odolávají rozmarům počasí a kvetou spíše na jaře. Používají se spíše jako pokojové rostliny.

Velmi pěkně působí řada kompaktních anglických pelargonií s drobnějšími květy s názvem Candy Flowers . Obsahuje zástupce s množstvím květů v nejrůznějších barevných odstínech. Jsou více odolné počasí a jsou vhodné i pro výsadbu na balkony. Krásná je červená odrůda s tmavým okem Candy Flowers Bright Red.

Zajímavé jsou i tzv. Andělské muškáty Pelargonium crispum. Jsou to poměrně nenáročné rostliny malého vzrůstu s maceškovitými květy. Nejvíce kvetou v srpnu a pak po celý zbytek léta. Atraktivní je odrůda Angeleyes Orange s jemnými drobnými oranžovými květy.

Populární druhy pelargonií na balkony a terasy jsou břečťanolisté pelargonie s převislým růstem Pelargonium peltatum. Mají lesklé pětilaločnaté listy, velmi podobné listům břečťanu. Tento druh byl vyšlechtěn z původní pelargonie štítnaté Pelargonium peltatum.

Dnes se pěstují převislé pelargonie s jednoduchými, poloplnými i plnými květy. Známý kultivar Ville de Paris byl vyšlechtěn ve Francii a dobyl svět množstvím malých červených nebo růžových květů v bohatých převislých kaskádách. Rostliny velmi dlouho kvetou a odolávají větru i slunečnímu úpalu. Květy se nemusí obírat, odkvetlé postupně zaschnou a jsou nahrazeny novými. Kultivarů s plnými květy je celá řada.  Obvykle méně kvetou, tvoří kratší převisy a mají velké zelené ozdobné listy. Květy jsou velké, v pastelových barvách. Je lépe je umisťovat na chráněná polostinná stanoviště. Zajímavá a oblíbená je odrůda Mexikanerin s bílými květy s červenými okraji nebo tmavě sametově červená odrůda Tommy. Pěkně působí kompaktní drobnolistá pelargonie s panašovanými listy a jasně červenými jednoduchými květy Evka. Tvoří menší převisy a je hezká v kombinaci s modrou lobelkou a žlutou minipetúnií. Naopak bujný růst a mohutné dlouhé převisy s velkými jednoduchými květy tvoří skupina Happy Face. Zástupci všech barevných kombinací budí zaslouženou pozornost.

Pokud navštívíte na jaře dobré zahradnictví, můžete tam zakoupit již mladé kvetoucí rostliny, které můžete okamžitě vsadit do truhlíků, a za pár týdnů se těšit z hojnosti krásných květů. Také můžete koupit zakořenělé řízky. Je to levnější, ale vyžaduje to samozřejmě více času a znalostí na dopěstování větších rostlin. Rostliny pak sázíme do připravených prostorných nádob s odtokovými otvory. Pelargonie mají rády propustný rašelinový substrát s větším podílem kompostu nebo jílu. V takovém substrátu jsou statnější a lépe vypadají. Krček rostliny nesmíte tzv. utopit a příliš substrát neutlačujte. Můžete použít granulované, pomalu rozpustné hnojivo s delší dobou účinku Osmocote. Doporučené množství se smíchá s půdou a živiny se uvolňují v závislosti na teplotě a množství zálivkové vody. Nemusí se pak příliš během léta přihnojovat.

Pelargonie nesnášejí stále vlhký substrát. Potřebují, aby jim občas zcela vyschly kořeny. Zálivka je odvislá od druhu nádob, stanoviště a počasí.  Obecně u muškátů platí, že méně je lepší než více. Pelargonie se jako dominantní rostliny často obtížně kombinují s ostatními balkonovými rostlinami. Pokud je s něčím zkombinujeme, musíme vybírat rostliny podobných požadavků. To znamená hodně slunce, někdy i úpal, spíše sušší substrát a jižní lokalita.

Jednoduché převislé pelargonie se mi osvědčily v jedné nebo i ve směsi barev a kombinovat například s kompaktním žlutým dvojzubcem (Bidens ferulifolia). Klasické páskaté muškáty se pak osvědčily v kombinaci s nekvetoucí molicí (Plectrathus coleoides) nebo popencem (Glechoma hederacea). Pokud máte vhodné podmínky, můžete zkusit pelargonie, podobně jako i jiné balkonové rostliny, s příchodem podzimních mrazíků uklidit a přezimovat. Je k tomu potřeba světlé a mrazu prosté místo. Ideálně světlá chodba nebo zasklená terasa, či zimní zahrada s možností přitopení při velmi chladném počasí. Světlo je podmínkou a teplota stačí kolem 5 až 10 stupňů Celsia. Čím chladněji, tím omezenější zálivka. Rostliny zastřihneme pouze tzv. technicky, abychom je mohli do místnosti na uskladnění pohodlně odstěhovat. Rostliny většinou utrpí pře zimu na vzhledu, listy opadají.  Na jaře s příchodem teplejšího počasí rostliny očistíme, zastřihneme stonky, případně přesázíme do nového substrátu. Zvýšíme zálivku, a pokud pomine nebezpečí pozdních mrazíků, umístíme na polostinné místo do zahrady. Pokud se rostliny rozrostou, otuží a přivyknou slunci, můžeme je umístit na konečné stanoviště. Pokud se Vám to nepovede, či nemáte vhodné podmínky, pak samozřejmě uděláte radost zahradníkům a zakoupíte na jaře nové sazenice.

Přeji Vám hodně úspěchů s pěstováním a radosti z těchto krásných rostlin.